Láska, nenávist a msta
Láska, nenávist a msta
Granma
Kdysi jsem velice miloval,
zaslepen však láskou byl,
ona místo lásky,
ranila mé srdce,
pošlapala duší.
Žádný stud, když lásku ničíš,
dal jsem sebe, lásku, city,
tys mi za to dala Prahu,
Karlštejn, hotelový pokoj s jiným.
Krnov, Beran, nikdy více,
lásku svou si sama zničíš,
škodit však chceš ještě více,
je Ty pěkná pijavice.
Kde pak láska, msta, nenávist,
myšlením a srdcem vládne,
krok za krokem chodíš, špiníš,
své emoce stěží zvládneš.
Nevadí mi že tu chodíš,
kuješ pikle, lásce škodíš,
měníš niky, i mimiky,
dokonce se v muže měníš,
sladce vábíš a udáváš.
Jakou hodnotu či cenu,
může míti žena,
jenž pošlape vlastní lásku,
pak se cítí ukřivděná.
Abych tedy řekl pravdu,
táto žena cenu nemá žádnou.
Zdeno, nemusím tu býti více,
Běž již k čertu nevěrnice,
kousek studu v těle nemáš,
pro mě žádnou cenu nemáš.