Láska je někdy krutá
Láska je někdy krutá
Januš Adamus
Ještě nedávno tu byl krásný lán červených máků,
vše však pokryla studená a krutá bílá peřina,
chlad, mráz, srdce a duše má láskou skomírá,
jak milovat se dá, když lásku mou jsi odmítla.
Mlhavé zítřky bez průvodce životem,
já marně hledám v nich svůj vlastní stín,
studený vítr v mých citech myšlenky poutá,
srdce a duše čekají, až ortel svůj vyslovím.
Do rukou svých já beru život svůj,
vyzývám tím svůj osud na souboj,
než však zpřetrhám všechna pouta,
věz, že miloval jsem a šťasten byl.
Nelze překřičet svůj vlastní hlas,
nelze již vrátit ten promarněný a prošlý čas,
cena za lásku svůj smysl ztrácí, je krutá,
vše to, co bylo krásné, již nelze vrátit zpět .
Již jen v dáli vidím lán červených máků,
mé srdce láskou skomírá a duše má krvácí,
vím, že každý je schopný milovat toho druhého,
jen Ty jsi se všeho lásko má zřekla,
mi pak nezbývá než říci, lásko já odcházím.
