Holešovský zámek
19. 12. 2008
Holešovský zámek
Je po dešti,
a slunce prořezává zčernalé mraky,
zima je ta tam,
i když po ránu
chladno ještě bývá
zákoutí zámku a krásný park
lásku dvou milenců skrývá.
Jdeme spolu alejemi stromů,
starý dub, který mnohé viděl mlčí,
jen ptáci zpívají v koruně stromu,
jdeme cestičkami parku,
jenž podobný je Versaji,
i když Paříž to není,
tůňky plné ryb a různorodých ptáků,
spletené ruce i duše,
dvě srdce láskou spoutané,
vřelé doteky a ztichlá slova,
lásko miluji, milujeme oba.
Je opravdu štěstím,
když člověk lásku může dát,
ještě krásnější je pak,
když ji do sytostí může brát.
Proto chtěl bych Ti lásko
na vědomí dát,
že je nádherné Tě znát,
ještě krásnější pak milovat.
