Ze života
13. 4. 2012
Ze života
Granma - 12.4.2012
Žít život a věřit v lásku,
To přece smysl svůj má,
Co více si může člověk přát,
Než lásku druhého člověka.
Kdo po něze a lásce netouží,
Ten nežije a za živa umírá,
Jeho život je o ničem,
O vše to krásné, se sám okrádá.
Však lidé vesměs různí jsou
A ona láska pořád stejnou je,
Jen sobec, který sám sebe rád má,
Neví, co s ní, když je mu nablízku.
A tak lásko má nespoutaná,
Mohlas být mnou něžně milovaná,
Lásku však zavrhla jsi
A raději jdeš svým životem sama.
Jak svobodná, lásko jsi
A jak svobodná je vůle a mysl tvá,
Když sama se rozhodnout neumíš,
Zda muže milovat a s láskou se mu odevzdat.
Až zase potkáš toho, kdo by ti lásku dal,
Nedočkáš se, snad jen hořkého zklamání,
Vždyť kdo si lásku neváží,
Štěstí své v životě nepotká.
