Beznaděj?
Beznaděj?
Granma – 29. 3. 2012
Hlad po lásce,
hlad po milování,
nesplněné touhy,
to věčné čekání,
člověka ubíjí,
psychiku mu bourá,
přece nelze čekat,
až, až, až, jednou,
láska s láskou,
a duše s tělem se srovná,
život je přec tak krátký
a v něm tolik beznaděje,
copak je tak těžké,
toho druhého milovat
a s láskou se mu odevzdat?
Přec člověk lásku potřebuje,
nežije ve vzduchoprázdnu,
co zdá se být tak lehké,
v těžkosti přestrojuje a obraci,
místo aby žil a miloval
sám si problémy vytváří.
Láska není o tom, co nechci,
ale o tom, co ji, ze sebe dám,
stavět zdí a překážky,
to přec nikam nevede,
jen toho, kdo miluje, odradí.
Vím, že je to těžké,
poletech znovu milovat,
přejít ze života svého
a s druhým ho spojovat.
Toť otázka hodná Hamleta,
zda žít a milovat,
nebo na vše to krásné,
jen ve snech vzpomínat.
Přec život je o lásce
a láska k životu patří.
Žít bez lásky a milování,
je pouhopouhé přežívání,
přec život je o lásce a láska,
k životu člověka patří.