Únorové ráno
Únorové ráno
Granma – 20. 2. 2010
Když únorové ráno nám zaklepe na okno
a kraj jenž je pokryt bílou měkkou peřinou
otvírá nám svou studenou náruč dokořán,
já po slastné a nádherně probdělé nocí,
chci má lásko vykřičet do všech stran,
jsem šťasten, jsem Tvůj, miluji Tě lásko má.
Kouzelné a něžné pohledy očí Tvých,
když horlivě líbám sladká ústa Tvá,
krásná a něžná slůvka, jenž tak srdcím lahodí,
ležíme nazí, tak slastně do sebe schoulení,
zpocená těla, krásné a slastné ráno,
jen blázen by chtěl opustit náruč Tvou.
Ty kouzelné večery a nádherná rána,
jsi lásko světem, ve kterém chtěl bych žít,
žel, již opět přichází onen okamžik loučení
a s ním se opět musíme na čas rozejít.
Až budeš lásko má číst tyto mé řádky
a vstávat s paprsky nového krásného jitra,
věř lásko má, že já nadevše Tě miluji.
