Vyznání II.
Vyznání
Granma
Lásko, jsi pro mě hřejivým sluncem,
které každý den brázdí modrou oblohu,
jsi zároveň i stříbrný měsíc,
jenž v úplňku s hvězdným třpytem
po nočních nebesích kvapně uhání,
když probouzí se ráno a já zasněný
sním své sny o naší lásce a nás dvou.
Jsi pro mě jak jarní déšť,
jehož vlaha přírodu v zeleň probouzí,
jsi jak třpytivá rosa, která z rána
bosé nohy v trávě smáčí,
jsi jak vánek větru,
který v pouští písek v dunu obrací,
jsi jak slunce, které žhne písek rozpálené Sahary,
když žhavými polibky tiskneš mé rty.
Jsi pro mně vlahou dešťů,
které oasu k životu probouzí,
jsi jak nádherná barevná duha,
kterou slunce a vlahý déšť
v barevnou krásu mísí,
jsi jak večerní červánky na nebesích,
když slyšíš vodopád mých něžných slov,
které oslovuji Tebe a Tvou krásnou duší
jenž Ti něžně šeptají,
mám Tě Lásko nadevše rád.
Další obrázky Láska