Vyznání
Vyznání
Granma – 23: 10. 2011
Dnes již vím, že v žádné jiné zemi,
takto svůdná žena není,
ach, jak mohu Tobě odolávat,
Ty mé něžné potěšení?
Je krásné svádět Tě a hladit zrakem,
jak rozkvetlé květy růdných růží,
líbat Tě na Tvých něžných rtech a těle,
na té voňavé a nejjemnější kůži,
od dolíčků ve tvářích, až po samet jemných prstíčků,
věz, že i andělé tu krásu vidí a vzdychají,
když se na Tebe lásko má, dívají.
S horečkou lásky, já každou noc usínám
a nejeden krásný sen, se mi o Tobě lásko má zdá,
vplétám Ti na louce do vlasů pomněnky a sedmikrásky,
halím Tě jako vílu do závoje z kvítí,
jsi tak nádherná, že i slunce zahanbeně sotva svítí.
Já miloval Tě s vášní a tak něžně,
že i nebe se stydělo a vzešly červánky
a na louce té, se rozcinkaly zvonky,
to večerní vánek jim rozhoupal stonky,
když nám oběma ovíval štěstím rozpálené tváře
a já spatřil oči Tvé, plné štěstí a nadpozemské záře.
Najděte zde obrázky pro Vaši nástĕnku na Lidé.cz