Podoba lásky
Podoba lásky
Granma – 17. 7. 2011
Čas, ten věčně neposedný větroplach,
jenž nikdy nebyl naším spojencem,
nepopsatelně dlouhý a zároveň tak krátký,
láska a milování, krása vjemů, které ohromí,
ty pocity slastných chvil plných něhy,
touha prožívat onu krásu a nevidět okolo sebe,
jen Tebe, Tvou tvář a Tvé krásné tělo,
svou velkou lásku, svůj vysněný sen,
žít život Tvůj, žít jej vedle Tebe,
milovat a snít neznamená horší hřích,
než milovat člověka a věřit,
že bez něj život můj smysl nemá.
Jsi pro mě lásko ten nejvzácnější květ,
co na louce roste, a co denně rozkvétá,
jež voní a barvou svou mně okouzluje do sytá,
jsi kouskem fantazie zrozeným ze snu,
který ve mně žije a dýchá i pro Tvoje smysly.
Miluješ vše, co vzácné je a krásou okouzluješ,
hledáš to, co srdce Tvé žádá a dělá Tě šťastnou,
cítím lásko co prožíváš a já vše prožívám s Tebou,
jsme jako ty dva květy, jež vedle sebe na louce vyrostly.