Den, jenž patří nám
Den, jenž patří nám
Granma – 5. 2. 2011
Vstávám a myšlenkami jsem u Tebe,
za okny svítá, je nádherné ráno,
ještě pár chvil a jsem opět s Tebou,
má lásenečko nádherně vysněná.
Já myšlenkami jsem ještě u Tebe,
s Tebou v Tvé vyhřáté postýlce,
jsi v náručí mé krásně schoulená
vidím Tvůj úsměv a rozzářené očí.
Věz lásko, že i sny se občas vyplní
a mi se onen div divů stal,
osud tak chtěl a my dva jsme spolu,
jsi nádhernou láskou mého života.
Vidím Tě již z dáli a vnímám úsměv Tvůj,
ještě pár chvil a jsi skutečně v náručí mé,
již cítím nádherné teplo Tvých smyslných rtů
a Tvé nádherné a slastí chvějící se tělo.
Lásko má, jsme opět spolu,
ten den patří jen nám oběma,
prožijeme spolu zase ty nádherné chvíle,
na které budeme do příště vzpomínat.
Blíží se večer, ten den patřil nám,
poslední polibky a roztoužené pohledy do očí,
slzy na krajíčku, až svírají hrdlo,
pa lásko má, zase až příště.