Rány osudu
Rány osudu
Granma – 30.11. 2011
I když stále ještě cítím chuť Tvých rtů,
Ty, má lásko, se mnou již nejsi,
neprobouzím se již vedle Tebe
a necítím Tvůj dech, ani tep srdce Tvého,
stejně tak žel již necítím,
to sálavé teplo Tvého nádherného těla.
Srdce mé, mi ještě bije a ústa,
ty stále něžně šeptají Tvé jméno,
jenž do mého srdce láska hluboce vryla,
žel, po oné nádherné lásce,
zůstala v srdci mém, jen krvácející rána.
Vím, že to vše, mně bude dlouho bolet
a mezi námi již nikdy nic hezkého nebude,
vím, že naše láska zemřela
a v srdci mém zavládla beznaděj.
Den, co den, o všem přemýšlím
a sám sebe, se bez pocitu viny ptám,
co udělal jsem ne tak a proč to vše,
co, ve vztahu udělal jsem, až tak zlého?
Čím vlastně poranil jsem city Tvé
a naší lásku, ze svého života vymazal.
Byl jsem upřímný a vroucí srdce měl,
plnil naše sny, a můj hlas se při tom chvěl,
když říkal jsem, že život svůj, dám za ten Tvůj.
Stálo se to, co stát se asi mělo
a možná je to tak i lepší, kdo ví...
Teď chci usnout a nikdy se již nevzbudit,
tisknout své raněné srdce
a tiše vnímat, onu píseň o smrti.
Nešťastná láska obrázky na profil